ZŠ VNB I / 11 - První pomoc

Lekce První pomoc

Cíl lekce:

Žáci popíší složení krve člověka, vyjmenují jednotlivé krevní složky a na základech první pomoci se naučí zastavit krvácení.

Zeptejte se Vašich dětí:

Co je to krev?
Kolik krve je v lidském těle?
Vyjmenujte složky krve.
Jaké druhy cév najdete v lidském těle?
Co by se stalo, když by člověk ztratil hodně krve?
Jaký je postup první pomoci při krvácení?
K čemu se používá tlakový obvaz?

Krev

Krev je tělesná tekutina, která u zdravého dospělého člověka tvoří 7% tělesné hmotnosti. Proudí v cévách, je poháněná srdcem a okysličovaná v plicích.

Krev je lze charakterizovat jako červenou, neprůhlednou, vazkou kapalinou, která plní několik životně důležitých funkcí. Jedná se především o:

1. Rozvod speciálních látek (hormonů, vitamínů, živin)

2. Transport kyslíku z plic ke tkáním a oxid uhličitého od tkání do plic

3. Zajišťování imunity -> bílé krvinky

4. Termoregulace -> zrychlení průtoku krve

5. Udržování homeostázy – stálého vnitřního prostředí

6. Hospodaření s vodou

Krevní transfuze
Obrázek Blausen 0086 Blood Bag od By BruceBlaus, Wikiversity Journal of Medicine. DOI:10.15347/wjm/2014.010. ISSN 20018762. [CC BY 3.0], via Wikimedia Commons

Objem krve je proměnlivý u každého organismu, představuje 9 – 10% celkové tělesné hmotnosti. Její objem činí 4,5 – 6 l, ženy mají zhruba o 10 % krve méně než muži, což souvisí s nižším množstvím červených krvinek. Ztráta krve, větší než 1,5 l, ohrožuje člověka na životě. Faktory ovlivňující objem krve v těle: pohlaví; věk; fyzická aktivita; hmotnost, výška; zdravotní stav. Krev se skládá ze dvou složek a sice z krevní plazmy (55%) a z krevních buněk (45%).

Složení krve
Obrázek Blood-centrifugation-scheme (upraveno) od KnuteKnudsen [CC-BY-3.0], via Wikimedia Common

Krevní plazma

Jedná se o tekutou část krve, která má průhlednou nažloutlou barvu. Krevní plazma je z 91 % tvořena vodou, zbylých 9 % tvoří různé rozpuštěné látky (7 % jsou látky organické – albuminy, glubuliny, protrombin, fibrinogen – a 1 % látky anorganické – sodné a draselné kationty Na+ a K+, chloridové aniony Cl-). Najdeme zde také hormony a další, krví přenášené, látky. Její pH je 7,4 (je tedy neutrální až velmi slabě zásaditá).

Krevní plazma
Obrázek FreshFrozenPlasma od DiverDave [CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons

Červené krvinky (erytrocyty)

Nejpočetněji zastoupené krevní části. Počet červených krvinek u mužů je až 5*1012/litr, ženy o něco méně (4,05*1012/litr). Novorozenci mají pouze 7 milionů (7*106) erytrocytů.

Červené krvinky savců (a tedy i člověka) jsou kruhovité, uprostřed ztenčené buňky (piškotovitého tvaru), které nemají jádro a nemohou se tedy dělit. Obsahují 60 % vody a 40 % sušiny (přičemž 95 % sušiny tvoří hemoglobin = červené krevní barvivo, které na sebe váže O2 nebo CO2 a tím zajišťuje jejich cirkulaci po těle). Životnost červených krvinek je okolo 120 dní. Vznikají v kostní dřeni, a také v plochých kostech lebky a trupu. Zanikají ve slezině a v játrech.

Červené krvinky
Obrázek Blausen 0761 RedBloodCells od BruceBlaus Wikiversity Journal of Medicine. DOI:10.15347/wjm/2014.010. ISSN 20018762. [CC BY 3.0], via Wikimedia Commons

Bílé krvinky (leukocyty)

Jako jediné z krevních buněk obsahují bílé krvinky jádro. Jejich tvar je však nestálý. V 1 mm3 lidské krve je 5-8 000 bílých krvinek (jejich počet však kolísá – např. ráno nalačno je jich méně než po jídle). Jejich počet se zvyšuje především při onemocnění.

Rozdělujeme je na granulocyty (které mají v plazmě barvitelná zrníčka a laločnatá podkovovitá jádra; vznikající v kostní dřeni) a agranulocyty (bez barvitelných zrn v plazmě)

1. Mezi granulocyty řadíme:

a. neutrofily – zajišťující obranu proti bakteriím

b. eozinofily – jejich počet se zvyšuje při alergických reakcích a parazitárních onemocněních

c. bazofily – produkují látky, které rozšiřují průměr cév, nebo které mají protisrážlivé účink

2. Mezi agranulocyty řadíme:

a. monocyty - největší bílé krvinky, které mají ledvinovité jádro

- podílí se na tvorbě retikuloendotelové soustavy (RES = soustava fagocytujících buněk roztroušená v řadě orgánů zejm. ve slezině, játrech, lymfatické tkáni, která se podílí na imunitě organismu)

- vyskytují se všude, kde hrozí infekce

b. lymfocyty – bílé krvinky s velkým okrouhlým jádrem, vznikající z buněk kostní dřeně

Bílé krvinky
Obrázek Blausen 0909 WhiteBloodCells od BruceBlaus, Wikiversity Journal of Medicine. DOI:10.15347/wjm/2014.010. ISSN 20018762. [CC BY 3.0], via Wikimedia Commons

Krevní destičky (trombocyty)

Krevní tělíska nepravidelného tvaru (jedná se pouze o fragmenty buněk), vznikající v kostní dřeni doškrcováním cytoplazmy obrovských buněk. Stejně jako červené krvinky nemají ani krevní destičky jádro. V 1 mm3 lidské krve je 200-300 000 trombocytů. Krevní destičky žijí pouze několik dní a jejich hlavní funkcí je podíl na zástavě krvácení.

Cévy

Céva je trubicovitý útvar, který u živočichů rozvádí po těle tělní tekutiny (krev, mízu).

Krevní cévy se dělí na:

1. tepny (artérie) - vedou krev směrem od srdce, mají velmi pružné stěny

- vedou okysličenou krev s jasně červenou krví (mimo plicní cévy, které vedou odkysličenou krev ze srdce do plic)

2. žíly (vény) - vedou krev směrem k srdci, mají tenčí a poddajnější stěny než tepny; proudění krve v žílách napomáhají stahy svalů a podtlak

- vedou odkysličenou tmavou krev (kromě plicních cév, které vedou okysličenou krev z plic do srdce)

3. vlásečnice (kapiláry) - tenkostěnné a jemné cévy, které propojují tepny a žíly

Druhy krvácení:

1. tepenné – z rány vystřikuje (nebo s pulsací vytéká) proud jasně červené krve; vyskytuje se především u následujících tepen: krční, pažní, stehenní

- při tepenném krvácení může k vykrvácení dojít do 60 – 90 sekund

- tepenné krvácení ošetřujeme co nejrychleji

- používáme prsty (které zatlačíme přímo do rány), tlakové body, tlakový obvaz nebo zaškrcovalo (případně kombinace výše zmíněných možností)

2. žilní – z rány volně vytéká tmavá krev

- u žil na hrudi a krku hrozí vzduchová embolie – proto zraněného co nejrychleji položíme na zem a ránu silně stlačíme

- v ostatních případech přikládáme tlakový obvaz

3. vlásečnicové – krvácení z nejjemnějších cévek při oděrkách, drobných řezných a tržných ranách

- většinou stačí ránu pouze vyčistit a přelepit náplastí

4. smíšené – poranění tepny a žíly současně

- k ošetření používáme tlakový obvaz

5. vnější – krev vytéká volně z těla; vidíme ji

6. vnitřní – krev se hromadí uvnitř těla, nevytéká ven; nevidíme ji

První pomoc

První pomoc (PP) je definována jako soubor jednoduchých úkonů a opatření, která při náhlém ohrožení nebo postižení zdraví člověka omezují rozsah a důsledky tohoto ohrožení či postižení. Poskytnout první pomoc je povinen každý občan České republiky starší 18 let, pokud tím neohrozí svoje zdraví či život.

Postup první pomoci

1. Pokud uvidíme někoho někde ležet, nejprve bychom se měli rozhlédnout, abychom zjistili, co se mu mohlo stát a abychom neohrozili sami sebe.

2. Zjistíme, zda je osoba při vědomí – osobu hlasitě oslovíme, případně jemně zatřepeme ramenem; pokud neodpovídá, tak:

3. Přivoláme pomoc z okolí hlasitým "POMOC!"

4. Nejbližší osobě nařídíme, aby přivolala Zdravotnickou záchrannou službu

5. Zastavíme masivní vnější tepenné krvácení, nejlépe aplikací tlakového obvazu či zaškrcením nad ránou směrem k srdci (priorita!)

6. Přiložíme ucho k ústům postiženého a poslechem a zároveň oční kontrolou hrudníku, zjistíme, zda postižený dýchá; pokud nedýchá, tak:

7. Vyčistíme dutinu ústní (od žvýkaček, bonbonů, zvratek) a postiženému hlavu šetrně zakloníme; pokud nezačne dýchat

8. Zahájíme kardiopulmonální resuscitaci a pokračujeme v jejím provádění až do příjezdu Zdravotnické záchranné služby či úplného vyčerpání zachránců

Kardiopulmonální resuscitace

1. Zprůchodnění dýchacích cest:

V některých případech (například otravy léky nebo užití drog) pouze zprůchodnění dýchacích cest, případně dýchání z plic do plic postačí k tomu, aby zůstala zachována srdeční činnost.

V případě, že postižený leží na břiše, je potřeba ho otočit na záda a položit na tvrdou podložku – je nutné být velice opatrný zejména při podezření na poranění krční páteře!
Když leží na zádech, je nutné otevřít ústa a zkontrolovat jejich obsah, případné znečistění odstranit (znečištěním se myslí zvratky, žvýkačky, kusy potravy)
Provedeme záklon hlavy: jednu ruku položíme na čelo a druhou vytáhneme bradu vzhůru. Dojde k posunutí jazyka a zprůchodnění dýchacích cest. Pokud ústa nebyla čistá, může dojít ke vdechnutí jejich obsahu. Záklon hlavy je nutné udržovat po celou dobu resuscitace – pokud hlava v záklonu nedrží, je možné lehce vypodložit ramena například bundou. Ovšem tak, aby nám to nekomplikovalo srdeční masáž.
Po uvolnění dýchacích cest bude možné zkontrolovat, zdali postižený dýchá.

2. Zajištění krevního oběhu – nepřímá srdeční masáž:

Masáž se provádí na tvrdé, rovné podložce a na holém hrudníku, jinak její účinnost klesá (v zimním období zejména rozepneme bundu)!

Po odhalení hrudníku položíme spodní hranu ruky přibližně doprostřed hrudní kosti (u mužů je vhodná výška přibližně na spojnici prsních bradavek), druhou ruku položíme na tu spodní a propleteme prsty.
Naše kolena by měla být v takové vzdálenosti od ležícího, abychom se nad něj mohli pohodlně naklonit. Naše ramena by měla být téměř kolmo nad hrudníkem ležícího.
Provedeme 30 stlačení hrudníku do hloubky cca 5 cm s frekvencí 100 stlačení/1 min. (odpovídá téměř dvěma stlačením za sekundu). Během stlačování je nutné mít ruce napjaté v loktech a náš pohyb by měl vycházet z kyčlí, nikoliv z paží.
Po stlačení je nutné hrudník zcela uvolnit, aby se srdce mohlo roztáhnout a naplnit krví

3) Umělé dýchání:

Pokud nemůžeme nebo nechceme provádět umělé dýchání, alespoň nepřímo masírujeme srdce!

Při záklonu hlavy položíme jednu ruku postiženému na čelo a mezi palec a ukazovák stiskneme jeho nos, aby nám neunikal vzduch. Druhou rukou si přidržujeme jeho bradu a pootevřená ústa.
Své rty přiložíme pevně na rty resuscitovaného a vdechneme do něj přibližně 0,5 litru vzduchu (což odpovídá objemu vzduchu při klidném nádechu). Pokud držíme záklon hlavy správně, hrudník se bude zvedat. Doba vdechu by měla být přibližně 1 vteřinu
Takto provedeme 2 vdechy a opakujeme 30 stlačení hrudníku

Zavolání záchranné služby

Zdravotnickou záchrannou službu (ZZS) je možno zavolat na tísňovém telefonním čísle ZZS 155 nebo za použití jednotného evropského čísla tísňového volání 112. Je nutné sdělit pokud možno co nejstručněji a nejpřesněji co nejvíce informací o místě nehody a rozsahu zranění. V případě nouzového volání je dobré uvést tyto informace:

Kde se událost stala – Nejlépe přesnou adresu nehody (jméno, město, místo ulice, číslo popisné). V případě malé obce je nutné uvést okres či kraj. V panelových domech je třeba uvést jmenovku dveří a poschodí. V otevřené krajině je nutné popsat významné orientační body, v případě více zachránců se může jeden ze zachránců vydat záchranné službě naproti a pomoci tak s navigací. Pokud došlo k nehodě v místech nedostupných pro vozidla ZZS nebo pokud je dopravní situace na přístupové trase komplikovaná, je vhodné na tuto skutečnost upozornit. V Praze a postupně i v dalších městech můžete pro zlepšení orientace zjistit a nahlásit číslo nejbližšího sloupu veřejného osvětlení (je umístěno na štítku ve výši očí, mimo Prahu tvoří první dva znaky kód města).
Co se stalo – Jedná-li se o úraz, otravu, autonehodu atp., popište rozsah zranění, případně sdělte počet zraněných osob, zda se jedná o dítě či dospělého člověka, jsou-li zranění při vědomí a zda dýchají.
Kdo volá – Uveďte své jméno a telefonní číslo, ze kterého voláte. Již na základě těchto informací může dispečer vyslat posádku na místo zásahu. Umožňuje-li to stav postiženého, vydržte na telefonu a řiďte se pokyny dispečera. Můžete tak pomoci s navigací na místo zásahu.

Záchrannou službu voláme ještě před poskytnutím první pomoci v případě, že je postižen dospělý člověk. Je-li postiženým dítě mladší 8 let, voláme Záchrannou službu až po 1 minutě srdeční masáže a umělého dýchání.

Důležitá telefonní čísla:

150 HASIČI
155 ZÁCHRANNÁ SLUŽBA
158 POLICIE ČR
112 TÍSŇOVÁ LINKA

Postup první pomoci při krvácení

Každé krvácení je nebezpečné. Jsou tři druhy krvácení: tepenné (jasně červená krev vystřikuje z rány), žilní (tmavě červená krev z rány vytéká) a vlásečnicové (krev z rány pouze prosakuje). Tepenné krvácení přímo ohrožuje život!

Zastavení tepenného krvácení:

1. Prsty stlačíme tepnu nad krvácející ranou tak, aby krev přestala vystřikovat.

2. Nad místem krvácení přiložíme na stlačenou tepnu zaškrcovadlo (široký gumový pruh, opasek, hadice, příp. provaz apod.), které utáhneme. Pokud jde o poranění ruky či nohy, končetinu zdvihneme do výšky.

3. Na ránu přiložíme sterilní obvaz a pevně zavážeme, aby neprosakoval. Prosakuje - li krev obvaz zesílíme.

4. Při poranění hlavy tepenné krvácení nikdy nezastavujeme tlakovým obvazem! Kryjeme je pouze běžným, zesíleným obvazem.

5. Postiženého co nejrychleji převezeme do nemocnice.

Složení tlakového obvazu
Obrázek Tlakový_obvaz od Misstery [CC BY-3.0], via Wikiskripta.eu

Pokud vás téma zaujalo a chcete se dozvědět více: